Stavba pokračuje

Bohužel jsem nenašel sílu, abych ve čtvrtek poreferoval o natírání trámů. Hlavně proto, že jsem ještě ve čtvrtek dokončoval nátěr několika trámů za vydatné Kubovy pomoci. Takže spojím dvě reportáže dohromady.

Nejprve pár obrázků ze středečního zápolení se štětci. První nátěr byl speciální základovou barvou, která by měla dřevo ochránit před houbami, plísněmi a dřevokazným hmyzem.

Pak přišel na řadu vrchní nátěr, který bude dřevo chránit před povětrnostními vlivy - všem dobře známý Luxol.

Povedlo se. A nejen trámy. Naštěstí je maminka Bendová otrlá žena, kterou hned tak něco nerozhází.

A přesouváme se na sobotu 13.9.2009. Tady musím poděkovat svým kolegům z práce a přátelům za vydatnou pomoc.

Na vynášení tříví z budky existují různé postupy. Jeli se Zuzkou předvádějí ten standardní. David také vynáší dříví ven, i když to tak na první pohled tak nevypadá.

Rozebrání starých tabulí na střechu přístřešku byla má noční můra. Nakonec se toho skvěle zhostili Tomáš s Martinem, za významného přispění Zuzky. Jejímu backhandu staré zarezlé šrouby nemohly odolat. Bohužel tady fotoreportér zaspal a její zdrcující úder tudíž není zaznamenán.

A  pak jsme už celý den hlavně řezali...

...někteří se zarputilým výrazem ve tváři, jiní v přímo akrobatických pozicích.

A všimněte si Tomáše v levém dolním rohu snímku, jak neohroženě se k práci staví. V její těsné blízko si bez nejmenšího zaváhání klidně lehne.

Ke slovu přišel i stoletý kolovrátek. Pod přísným Jeliným dohledem tento nástroj nakonec zkrotil i David.

Tomáš pak dokonal dílo zkázy a dlátem dokončil, co David vrtákem začal.

Tak a teď próba, jestli to všechno do sebe správně pasuje a jestli ta budka vůbec půjde postavit.

Zatím to vypadá nadějně. Bohužel se nám přes urputné snažení nepodařilo dotáhnout to celé do vítězného konce. A tak mi nezbude než se s tím zítra popasovat nějak sám. Doufám, že mi pomohou mí hodní synci. Nakonec se dostal k pořádné práci i Enšpígl...

...a se smetákem předváděl přímo virtuózní výkon.

A na úplný závěr poděkování Ropuše za vynikající kulinářský zážitek. Její guláš neměl chybu a zachránil nás před smrtí hladem. Bohužel, zde opět zklamal fotoreportér, který neodolal vůni guláše a zcela zapoměl fotit.

Málem bych zapoměl na svou obětavou ženu, která nám ke svačině připravila spoustu úžasných pomazánek, které bohužel nedošly uplatnění, protože všichni pořád jenom pracovali a vůbec nejedli. Alespoň budeme mít celý týden co snídat.

Jak to tak vypadá, v příštím týdnu ještě střílet nebudeme a spíš si ještě užijeme se stavbou přístřešku...